TRIBEE

Model pasivní inzerce „vystav textový inzerát a doufej” selhává. Přišel čas posunout se od neosobních odrážkových textů k multimediálním profilům a aktivní AI distribuci. Jak dostat pracovní nabídku přesně k těm správným kandidátům, ukázat jim reálné prostředí i budoucí kolegy a získat kvalitní konverzi?

Klasický model pracovní inzerce „vystav textový inzerát a doufej” definitivně naráží na své limity. Suché popisy práce už dnešní kandidáty nezaujmou - chtějí vidět, kde a s kým budou pracovat. Zároveň se recruiteři utápějí v tisících AI-generovaných spamech. Proč tradiční job boardy přestávají doručovat kvalitní zájem a jaká data odhalují krizi dnešního náboru?

Gratulujeme! Postoupili jste do fáze pohovoru a jednou z prvních otázek, kterou od personalisty pravděpodobně uslyšíte, bude: "Tak mi o sobě něco řekněte." Možná vás tato otázka zaskočí, ale pokud se na ni dobře připravíte, můžete naopak získat cenné body a udělat skvělý dojem.

Máte v kanceláři stolní fotbálek a čerstvé ovoce v kuchyňce? Tím se řešil employer branding tak v roce 2015. Dnes je wellbeing jedním z nejdůležitějších pilířů značky zaměstnavatele – a to jako skutečná realita, kterou kandidáti přísně posuzují, ne jen jako benefit na papíře.

Kandidát projde dvěma koly pohovorů, vše vypadá skvěle, ale pak zničehonic zmizí. Ghosting. Až 62 % kandidátů přiznává, že ghostovali zaměstnavatele. Než ale začneme vinit uchazeče, vzpomeňme si, že polovina firem vůbec neodpovídá na přihlášky. Kdo s tím tedy začal?

Až 95 % kandidátů říká, že zacházení během náboru přímo odráží, jak se firma chová ke svým zaměstnancům. A mají naprostou pravdu.

Během pracovního pohovoru téměř vždy zazní "Máte nějaké otázky?". I když je obtížné předvídat všechny otázky ze strany náboráře, na tuto se lze spolehnout. Pracovní pohovor představuje oboustrannou konverzaci, proto je důležité odpovědět "ano". Připravené otázky demonstrují skutečný zájem o pozici a mohou významně ovlivnit celkový dojem z pohovoru, zejména v jeho závěru.

V Česku stále vládne nízká nezaměstnanost, oscilující někde mezi dvěma a třemi procenty, a o kvalitní pracovníky se musí zaměstnavatelé přetahovat. Zkušení zaměstnanci s léty praxe i perspektivní absolventi si v mnoha oborech mohou mezi zaměstnavateli vybírat – a také proto mají velká očekávání a mnohdy ne úplně skromné požadavky. Náboráři tak na svých bedrech nesou velkou zodpovědnost. Výběrové řízení je totiž jakousi výkladní skříní firmy – ukazuje v praxi, jak firma funguje, jaké má hodnoty a co nabízí svým pracovníkům.

Gen Z je prý líná generace, která nechce pracovat. Tohle tvrzení slýcháme pořád, je to ale nesmysl. Z pohledu employer brandingu je situace s touto generací naopak velmi zajímavá a mění pravidla hry.

Na devátou do práce, odsedět si tam to svoje, pokecat s kolegy, poslat pár (více či méně zbytečných) e-mailů a v pět zase domů. Takhle pětkrát týdně, několik let v kuse, než se člověk přesune o barák dál nebo do vytouženého důchodu. Práce má v dnešním světě mnoho podob. A jak se posouvá náš životní styl, potřeby i technologický pokrok, víří se i diskuze o tom, jak moc jsou některé pozice úplně k ničemu. Jak moc jsou to tzv. bullshit jobs. O co jde a proč je termín dnes tak aktuální?

Employer brand je slib. Onboarding je moment, kdy se ukáže, jestli jste ten slib dodrželi. A váš employer brand, který jste budovali měsíce, se může rozpadnout během týdne – pokud realita neodpovídá slibu.

Pracovní inzerát je reklama. Ne na pozici. Na vaši firemní kulturu. Na váš employer brand. A většina inzerátů vypadá jako nákupní seznam: požadujeme, nabízíme, kontaktujte nás. Kde je váš příběh?