Magazín/Síla vztahů v práci? „Jsme sociálně úzkostný druh a neustále monitorujeme, zda jsme ve skupině přijímáni a oceňováni,“ říká Eliška Remešová
Síla vztahů v práci? „Jsme sociálně úzkostný druh a neustále monitorujeme, zda jsme ve skupině přijímáni a oceňováni,“ říká Eliška Remešová
Rozhovory a příběhy
Síla vztahů v práci? „Jsme sociálně úzkostný druh a neustále monitorujeme, zda jsme ve skupině přijímáni a oceňováni,“ říká Eliška Remešová
March 10, 20265 min čtení
O tom, zda se do práce chodí spíš pracovat nebo navazovat vztahy, jsou mnozí ochotní diskutovat. Osvícenější však ví, že trávíte-li někde osm hodin a více, je třeba, aby to fungovalo jak pracovně, tak lidsky. Ale jak na to? Přátele si vybrat můžete kolegy většinou ne…

Od toho tu ale jsou osoby odpovědné za budování firemní kultury, jejichž prioritou by měly rozhodně být kvalitní vztahy na pracovišti. To se sice snadněji řekne, než mnohdy realizuje, ale my jsme oslovili psychoterapeutku Elišku Remešovou, která je zároveň expertkou na oblast HR, abychom s ní probrali, jak na vztahy v době home officu, jak zapojit introverty a jak sladit potřeby generace Z a mileniálů

Eliško, jak zásadní je podle vás pro spokojenost zaměstnanců budování kvalitních vztahů na pracovišti? A jak vlastně takový spokojený zaměstnanec vypadá, čeho chceme ideálně docílit?

Budování kvalitních vztahů na pracovišti je klíčové nejen pro spokojenost zaměstnanců, ale také pro jejich dlouhodobý výkon, zapojení a loajalitu k firmě. Výzkumy, například Bella (2023), potvrzují, že silné mezilidské vztahy na pracovišti vedou k vyšší úrovni spokojenosti a snížení fluktuace. Spokojený zaměstnanec se cítí bezpečně, oceňovaně a součástí týmu, což vytváří jak prostor pro jeho osobní, tak i pro profesní rozvoj.

Má kvalitní sociální kontakt vliv i na vyšší produktivitu a výkon v práci?

Jednoznačně má a to pozitivní. Jsme sociálně úzkostný druh, což znamená, že neustále monitorujeme, zda-li jsme ve skupině přijímáni, oceňováni, jinými slovy jsme-li v bezpečí. Pokud ano, můžeme se soustředit na to ostatní – v tomto případě na práci a spolupráci. Zatímco, když se v bezpečí necítíme, práce se upozaďuje a náš mozek hledá způsoby, jak se rychle do bezpečí dostat. Takže zaměstnanci, kteří se cítí podporovaně a propojeně, mají větší motivaci a ochotněji investují energii do společných cílů.

Co můžeme udělat pro zlepšení mezilidských vztahů na pracovišti - máme se zaměřit na přímé kolegy, nadřízené či podřízené, na vztahy mezi týmy nebo na celou firemní kulturu?

Základem je vytvářet prostředí, kde jsou vztahy považovány za prioritní hodnotu. To zahrnuje podporu otevřené komunikace na všech úrovních, vědomou kultivaci vztahů mezi kolegy i mezi týmy a zplnomocňování jejich členů vztahy vědomě pěstovat a důraz na roli vedení firmy, které by mělo jít příkladem v respektujícím chování. Nejen podle Zhenjing et al. (2022) se nejlepší výsledky dostavují tam, kde je kladen důraz na celkovou firemní kulturu, která podporuje spolupráci.

„Budování kvalitních vztahů na pracovišti je klíčové nejen pro spokojenost zaměstnanců, ale také pro jejich dlouhodobý výkon, zapojení a loajalitu k firmě.“
Eliška Remešová

Jaký vliv má šéf nebo vedení firmy na kultivaci kvalitních vztahů mezi zaměstnanci? A komu by měly být svěřeny hlavní kompetence?

Vedoucí pozice mají klíčovou roli v nastavování standardů komunikace a spolupráce. Není ojedinělé, že například ve firmě s vysokou fluktuací a nízkým důrazem na kvalitní vztahy, se objeví skvělý šéf, který funguje se svým týmem a pro svůj tým jinak. A tam se lidé často cítí spokojeně navzdory celkovému ovzduší ve firmě. A samozřejmě to funguje i naopak. Tím chci říct, že šéf nebo vedení firmy mají nezaměnitelný podíl na tom, jak se lidé cítí resp. jaký podávají výkon. To potvrzují i studie – například Carmeli & Gittell (2009) dokazuje, že manažeři, kteří podporují psychologické bezpečí a učení z chyb, pomáhají budovat vysokou kvalitu vztahů a zvyšovat spokojenost v týmech. 

Co se týče kompetencí, ty drží všichni bez rozdílu. V ideálním světě by vedení firmy mělo mít jasno o tom, co chce a jakým způsobem toho chce dosáhnout, a mít na paměti, že bez lidí a jejich vzájemného propojení a spolupráce to nepůjde. Linioví manažeři by zase ve svých KPI měli mít i to, jakým způsobem kultivují vztahy ve svých týmech. A v neposlední řadě zástupci HR by zase měli dbát na výběr takových kandidátů, kteří podpoří žádoucí firemní kulturu, i na kvalitní a kontinuální vzdělávání, které zaměstnancům dodá potřebné znalosti a dovednosti. 

Nakonec však záleží na každém z nás, jak se chováme k sobě samým i k lidem kolem sebe, protože každým jedním chováním přispíváme k formování vzorců, tzv. „patterns“, které se postupem času stanou v dané firmě normou.  

Jak ovlivňuje "toxické prostředí" na pracovišti psychiku zaměstnanců a co se s tím dá dělat?

Toxické prostředí může mít devastující dopad na psychiku i zdraví zaměstnanců. Podle Rasool et al. (2021) vede dlouhodobý stres z toxického prostředí k poklesu angažovanosti, výkonu i pocitu pohody. Základem je identifikovat zdroje toxicity, ať už jde o tolerované nevhodné chování, nejasnou komunikaci nebo nedostatek podpory, a vytvořit jasný akční plán na jejich odstranění. 

Jinými slovy toxicita se sama nevyřeší, zavírat před ní oči je krátkozraké prohloubení problémů.

Do čeho mají firmy investovat? Do teambuildingových aktivit, mentoringu apod.? Má smysl např. zavádět v rámci práce přestávky pro společenské aktivity, jako jsou společné obědy nebo jiné akce? Nebo je to moc na sílu?

Investice do aktivit podporujících vztahy by měly být promyšlené a flexibilní. Například teambuilding může fungovat skvěle, pokud je nastaven s ohledem na preference zaměstnanců, avšak působí kontraproduktivně ve chvíli, kdy část zaměstnanců se kvůli zkráceným úvazkům apod. na něj nemůže dostavit, nebo jeho program uspokojuje jen nějakou část týmu. 

Zároveň dává smysl podporovat nenásilnou socializaci, jako jsou společné obědy nebo neformální setkání. Na druhou stranu to, že s někým zajdu na pivo, nebo spolu vylezeme na Sněžku, neznamená, že se v práci k sobě budeme chovat s respektem, budeme efektivně spolupracovat a podporovat se. 

Proto bych jako firma daleko raději investovala do dobře zacíleného a plošného vzdělání. Například do onboardingových workshopů, které seznámí nováčky s firemní kulturou, nebo do workshopů pro manažery zaměřené na Relationship Management. 

Jak se projeví dostatek a nedostatek socializace v rámci práce na pracovním výkonu a celkové pohodě? Existuje něco jako optimální dávka socializace? 

Dostatek socializace podporuje nejen dobré vztahy, ale i emoční pohodu zaměstnanců. Nedostatek socializace naopak vede k pocitu izolace a vyčerpání. To říkají data, ale zároveň je podle Mittal & Rani (2022) klíčové najít rovnováhu. 

A já s tím souzním, protože pro introverty mohou být ideální menší skupinové aktivity, zatímco extroverti ocení větší společenské akce, pro analytiky může být výhodný nerušený prostor pro hlubokou práci třeba na home officu, zatímco HR ocení každodenní kontakt s interními klienty, a naopak. 

Doporučuji tedy orientovat se podle potřeb svých lidí, a ideálně měřit všechny parametry, které vám s tím mohou pomoci - například jak často se zaměstnanci socializují, souvislosti mezi počtem home officů a výsledků práce, spokojenost, engagement či míru zapojení do týmu, apod. 

Jsou lidé, kteří rádi oddělují práci a osobní život a v práci nestojí o navazování vztahů - co s tím?

Bezpečné, podpůrné a respektující vztahy na pracovišti nutně neznamenají, že spolu potřebujeme trávit každou volnou chvíli mimo práci. Je důležité respektovat individuální preference. Napovědět nám mohou také životní fáze zaměstnanců: jiné preference mají absolventi ve svém prvním zaměstnání a jiné zase čerství rodiče. 

Klíčové je nabídnout možnosti socializace dobrovolně a zároveň zjišťovat, proč se někteří zaměstnanci nezapojují. Nabízí se totiž vysvětlení, že nechtějí… Ale možná, když se začneme ptát, zjistíme, že jim nevyhovuje čas, protože už musí (a chtějí) být s rodinou, nebo jim nevyhovuje aktivita, apod. Podle Schueller (2012) navíc platí, že extroverti a introverti mohou profitovat z různých typů interakcí, což je dobré zohlednit při organizaci týmových aktivit.

Sociální kontakty se udržují hůře v prostředí, kde je samozřejmostí možnost práce z domova - jak to řešit? Umožňovat HO nebo "nutit" zaměstnance do socializace? Jak mohou lidé na home office zůstat propojeni se svými kolegy? Je hybridní model práce ideální řešení?

Práce z domova přináší výzvy v oblasti udržování vztahů, ale hybridní model, je-li dobře nastaven, může být efektivním kompromisem. Vhodné je přizpůsobit styl práce tak, aby se lidé v nějaký konkrétní čas potkávali a vyjasňovali si cíle, potřeby či očekávání, nastavit si komunikační pravidla, tzn. na kterém kanále jsem kdy a jak dostupná, apod. Bühler et al. (2020) navrhují podporovat pravidelnou online i osobní komunikaci a organizovat společné aktivity, které propojují zaměstnance, aniž by byli "nuceni". 

Jak se liší pracovní spokojenost podle věku (generace Z a mileniálové apod.), pohlaví, životní fáze či celková životní situace? A jak touha navazovat v práci kvalitní vztahy?

Pracovní spokojenost a potřeba navazovat vztahy se skutečně liší podle generací, pohlaví a životní situace. Fleeton (2024) upozorňuje, že mladší generace (Z a mileniálové) kladou větší důraz na smysluplné vztahy a work-life balance, zatímco starší zaměstnanci mohou preferovat stabilitu a strukturu. Všeobecně mladý kolega reprezentující gen Z bude chtít víc flexibility, bude preferovat psaní před voláním a zůstane, když je třeba, přesčas, ale rozhodně si ochrání svůj soukromý čas, zatímco jeho starší kolega udělá maximum pro to, aby ho “roztelefonoval” a možná bude dokonce zpochybňovat jeho pracovní morálku. 

Co však nám všem zůstává společné bez rozdílu, je touha někam patřit a cítit smysluplnost našeho počínání, a právě proto by se firmy měly zaměřit na to, jaké hodnoty ve firmě kultivují. 

Sdílet článek
Další články
Jak si vybrat povolání? Koučka vás provede hledáním směru i motivace.
Kariéra
Jak si vybrat povolání? Koučka vás provede hledáním směru i motivace.
23. března 20264 min čtení
Začínáte přemýšlet, jakým směrem vykročit na své profesní cestě? Nejen mladí absolventi si často kladou otázky typu: „Co když zjistím, že tahle práce není pro mě?“ nebo „Jak poznám, kde budu šťastný/á?“ Podle kariérní koučky Lucie Kirchner je první práce spíše startovním krokem než cílovou rovinkou – jde o objevování svých silných stránek, hodnot a cílů. I na začátku si ale můžete nastavit kompas, který vám pomůže najít správný směr. Jak na to? Inspiraci a praktické tipy naleznete v tomto článku!
Práce na IČO jako cesta k větší svobodě i výdělku. 4 důvody, proč se vyplatí
Kariéra
Práce na IČO jako cesta k větší svobodě i výdělku. 4 důvody, proč se vyplatí
20. března 20262 min čtení
Lákavá pracovní pozice, zajímavá pracovní náplň, dostatek flexibility a velmi férové hodnocení. Ale je to na IČO. Je to problém? Ale vůbec ne! Naopak, ve finančním světě jde o standard, který přináší člověku především svobodu a možnost stát se pánem (nebo paní) svého vlastního času i výdělku. Alespoň takovou zkušenost mají v UNIQA. Pojďme se společně podívat na to, jak funguje práce jako OSVČ.
Digitální dovednosti, bez kterých se v práci neobejdete
Kariéra
Digitální dovednosti, bez kterých se v práci neobejdete
17. března 20265 min čtení
Ovládání digitálních technologií je již dlouhou dobu součástí základních dovedností. Ale tím, jak se technologický vývoj neustále posouvá, se vyvíjí i představa o tom, co vlastně do těchto elementárních IT schopností spadá. Zatímco před deseti lety si většina lidí v práci vystačila s posláním e-mailu, vyhledáváním na Googlu a s psaním ve Wordu, v dnešní době byste si pouze s těmito dovednostmi v kancelářské profesi asi jen sotva vystačili.