Šimon Steffal

Zaměstnanec dál chodí na porady, plní úkoly a odpovídá na zprávy. Jen už nepřináší nápady, nehlásí se o slovo a ve firmě nevidí svou budoucnost. Quiet Cracking popisuje právě tuto nenápadnou fázi odpojení, kterou firmy často rozpoznají až příliš pozdě.

Klidný lídr není někdo, komu je vše jedno, nikdy se nenaštve a všem jen laskavě přikyvuje. Naopak, je to člověk, který si i pod tlakem udrží přístup k vlastnímu úsudku. A právě to dnes má na kvalitu pracovního prostředí větší vliv, než si často připouštíme.

Změna už dnes není výjimka, ale běžné pracovní prostředí. Jenže právě v tom je háček. Když se změny kupí a překrývají, lidé nezačnou být automaticky pružnější. Většina na to reaguje zvýšenou únavou, otupělostí a ztrátou orientace v prioritách. V takové chvíli interní komunikace nerozhoduje jen o informovanosti, ale i o tom, jestli zaměstnanci vůbec ještě chápou, co se kolem nich děje a proč to má smysl, případně čemu se z té hromady věcí vlastně mají věnovat.