Poslední dva roky se snad každá debata v HR stočí ke stejnému tématu. Řeší se automatizace, hrozby, skvělé nové nástroje a to, jestli recruiteři za pár let vůbec budou mít co na práci. Jenže čím déle se v tomhle světě pohybujeme, tím méně nás baví samotná AI a tím víc nás fascinuje to, co zrovna vytahuje na povrch.
V posledních měsících jsme mluvili s desítkami lidí z oboru - od řadových recruiterů přes HR ředitelky až po zakladatele firem. Na začátku jsme vždycky řešili funkce, ušetřené minuty a automatické odpovídání. Jenže po čase nám došlo, že ty nejhodnotnější momenty našich debat s technologií vůbec nesouvisely.
Za léta praxe v recruitmentu jsme totiž zažili jen minimum náborů, které by zkrachovaly na špatném softwaru. Zato jsme viděli stovky procesů, které vyhořely na naprosto lidských selháních. Firma vlastně nevěděla, koho přesně hledá. Hiring manažer tři týdny neodpovídal na zpětnou vazbu, protože tajně doufal v příchod neexistujícího „ideálního kandidáta“. Nebo uchazeči nikdo nezavolal včas a on jednoduše podepsal u konkurence.
Tyhle situace známe všichni. A všechny tu byly dlouho předtím, než někdo spustil prvního chatbota.
Umělá inteligence recruitment nemění tím, že by přinášela neznámé komplikace. Mění ho tím, že zviditelňuje naše vlastní procesní dluhy.
Inzerát dnes napíšete za tři minuty, screening zabere zlomek času a shrnutí profilu poskládá systém na jedno kliknutí. Jenže přesně ve chvíli, kdy z náboru vymažete tuhle rutinérskou vatu, zůstane vám na stole to podstatné a vy už se nemáte za co schovat.
Pokud dnes nábor trvá tři měsíce, vážně to není kvůli tomu, že recruiter dlouho psal text inzerátu. Pokud vám uteče nejlepší člověk na trhu, málokdy za to může špatné ATS. A pokud se vedení neumí rozhodnout mezi dvěma finálními kandidáty, žádný algoritmus to za ně neodpracuje.
Tohle uvědomění nás trefilo i při práci na vývoji našeho vlastního ATS. Na začátku jsme přemýšleli hlavně nad tím, jak pomocí AI ušetřit lidem čas. Dnes už vnímáme roli technologií jinak. Skvělý systém nemá nahradit člověka. Má zamést zbytečné papírování, propojit fakta na jedno místo a vytvořit prostor pro to nejdůležitější: kvalitní rozhodování a budování vztahů.
Původně jsme si mysleli, že hlavní devízou AI bude rychlost. Dnes víme, že její největší přínos je v tom, že nás nutí pojmenovat skutečnou hodnotu recruitera. Když administrativu přebere software, co vlastně zbyde člověku?
Čistě lidské věci: schopnost přečíst motivaci, pomoct hiring manažerovi rozseknout těžké dilema, získat si důvěru kandidáta a uvidět potenciál tam, kde na papíře chybí kolonka. To nikdy nebyla vedlejší náplň práce. Jen jsme na ni často neměli čas kvůli všemu tomu klikání a přepisování.
Čím lepší AI nástroje budeme mít, tím důležitější roli sehrají dobří recruiteři. Ne proto, že by technologie selhávala, ale proto, že už za ni nepůjde schovat manažerská nerozhodnost, váhavá komunikace nebo špatně nastavená očekávání.
Čeká nás návrat k podstatě. Místo závodění v tom, kdo má víc aplikací, uspějí firmy, které ušetřený čas investují do toho jediného, co zatím žádný kód neumí - do opravdové práce s lidmi.
